14.02.16

Jezte s láskou

Krásný den všem!
Tenhle článek jsem plánovala už strašně dlouho, ale stále jsem se neměla k tomu ho napsat. Vždy jsem jen napsala nadpis (ehm, v konceptech mám prázdné články jen s tímhle názvem už asi 5x :D), ale nedostala jsem se dál.
Teď už se s ním snad konečně posunu a budu vám moct napsat všechno, co jsem si během 2 let uvědomila o jídle.
Přeji krásné čtení♥





Když jsem se před 2 lety rozhodla změnit svůj jídelníček, a celkově životní styl, šla jsem vždy krůček po krůčku. Na začátku jsem začínala s tím, že jsem začala jíst místo bílého pečiva kaiserky. Potom jsem zjistila, že to asi není o moc lepší a začala jíst jen žitné pečivo. Přestala jíst zbytečné věci, které mi vlastně ani nechutnají, přestala pít slazené vody a tak dále a tak dále. Nic z toho, co z mého jídelníčku zmizelo, mi ještě ani jednou nechybělo. A když by začalo, prostě bych ho tam zařadila zpět :) Nikam jsem nespěchala a užívala si to, jak objevuji nové, zdravé recepty a potraviny. Užívala jsem si každé jídlo. A to se doteď nezměnilo, jen mi chvíli trvalo, než mi to došlo. Stále miluju kupování nových zdravých blbostí, improvizuju v kuchyni a vaření mě strašně baví. Jen tak mimochodem, před těmi 2 rokama jsem neuměla uvařit ani špagety :D
Co se ale změnilo je můj pohled na jídlo.
Přišlo období, kdy jsem se místo 4x denně snažila jíst 5x. Bylo zrovna léto. Tady už mi to začalo trochu lézt na mozek, protože jsem pořád jen přemýšlela nad tím, co budu jíst. To bylo strašný, dojedla jsem snídani a už jsem myslela na to, co si dám k obědu, svačině a večeři. Potom jsem začala dělat to, co jsem sama soudila. Koukání a počítání kalorií, vážení se a to se přehouplo až k přejídání, o kterém jsem taky už psala článek. Bylo to strašně těžké a nepříjemné období. Mohla jsem cvičit a běhat jak jsem chtěla, ale přejídáním jsem se vždy dostala zpátky do toho začarovaného kruhu. Po téhle etapě jsem si také spoustu věcí uvědomila a jsem nakonec za tuhle zkušenost fakt vděčná. Vždycky je špatné k něčemu dobré.
Od přejídání uběhl už rok a za ten rok jsem se zase dost věcí naučila. Jedla jsem zase normální, zdravá jídla, která mi dělala dobře. Ale po čase mě přestalo bavit vařit. Jak jsem přešla na střední, vždy po škole jsem zvolila tu nejrychlejší variantu, protože jsem měla strašný hlad. Místo toho, abych si jednoduše začala dělat větší svačiny, jsem po obědě snědla ještě dalších xy věcí, protože mé tělo se tu energii snažilo dohnat.
A po nějakém čase jsem si začala uvědomovat, že si jídlo už skoro vůbec nevychutnávám. Pila jsem málo, jídlo do sebe doslova házela a jedla i když jsem už hlad ani nepociťovala. Ne, jako přejídání, ale prostě jedla zbytečně.
Tohle ale není to, co by nám jídlo mělo přinášet. Žádné výčitky, žádný pocit nevolnosti, žádný pocit stereotypu a otravy.
A tak po 2 letech různých zkušeností jsem, dá se říct, zase na začátku. Zase si jídlo vychutnávám s láskou. Jako když jsem začínala jíst zdravěji. Krůček po krůčku.
Je vtipné, že člověk si po dlouhém čase dokáže uvědomit něco, co vlastně ví už od začátku.

Jídlo by nám mělo dávat pocit spokojenosti. Měli bychom si ho v klidu vychutnat, nikam nespěchat. Necpat do sebe moc velké porce, ale zase nejíst tak, abychom po něm stále cítili hlad. Jíst jídla, která nám opravdu chutnají. Jíst pravá jídla, ne jen jejich chemické náhrady. Jíst jen když máme hlad, a pokud prostě na oběd chuť nemáte, tak si ho dát, až na něj ta chuť bude. Nenuťte se do toho. POSLOUCHEJTE SVOJE TĚLO.
Dejte mu to, co chce.

Od té doby, co se opravdu řídím jen podle vlastního těla, a ne podle denních dob, se cítím mnohem líp. Začalo mě zase bavit vaření, a miluju každou přípravu a zdobení talíře nebo misky. Pokud odpoledne nemám energii, udělám si svoje oblíbené smoothie z banánu, khaki, skořice, datlí, chia semínek a mléka, a hned se pak cítím jak znovuzrozená! :D Pokud mám k večeři chuť na ovesnou kaši, tak si prostě udělám ovesnou kaši. No a co, že nějaké sacharidy se večer jíst nemají. Moje tělo to chce, tak mu to dám. A když k tomu přidám i kapku lásky... dvojnásobně mi ji vrátí zpět :)
Když se tělo cítí dobře, cítíte se dobře i vy. A to je přece skvělý! Začněte se milovat. Nemějte výčitky, když sníte něco "špatného". To špatná jídlo vám rozhodně neuškodí tolik, jako pocit výčitek a znechucení sebe samotného :)

A když už je dneska ten Valentýn, tak vám chci vyznat svou lásku (nejen k jídlu) za to, že čtete mé články a přidáváte úžasné komentáře. Tomu pocitu štěstí a radosti se nic nevyrovná. Děkuju vám, jste úžasní!
S ohromnou láskou, Nicole❤️

13 komentářů:

  1. Veľmi krásne napísané.. V tvojom článku som sa našla. Tiež som sa pred dvoma rokmi rozhodla zmeniť životný štýl. Najskôr to šlo, všetko skvelé, až som začala strašne všetko hrotiť a čoraz viac sa obmedzovať.. Zrazu som odmietala pozvania na pizzu či zákusok pretože to bolo nezdravé, kalorické a tak podobne.. ja som si vôbec neuvedomovala čo robím a keď ma mama prosila nech začnem jesť, nemohla spávať ako sa o mňa bála ja som to nevidela.. nechápala som čoho sa bojí, veď som v pohode.. A po nejakom čase som dokopy nejedla nič.. Mama bola úplne na dne, bola s toho zničená a ja som si to neuvedomovala.. Na mojích 169cm som vážila 39kg a skolabovala. Vtedy ma prvý krát napadlo že sa ani niečo deje, niečo nieje v poriadku.. Vôbec mi nevadilo že nevládzem, vypadávajú mi vlasy, práve naopak ak som mala o trochu viac energie stresovala som čo sa deje.. Teraz ked na to pomyslím nedokážem udržať slzy.. Ako som mohla byť tak blbá? ako som mohla dopustiť aby sa to stalo? ... Skončila som na psychiatrii a antidepresívami.. teraz je už rok čo som doma s liečenia, stále to nieje úplne skvelé ale jem! jem viac menej všetko. občas mám pochyby ale jedlo milujem! Milujem si jedlo vychutnať a pripravovať ho.. Už neriešim kalórie, snažím sa jesť zdravšie ale ked mama spraví koláč alebo rezeň tak si dám! a nemám s tím už problém! konečne..
    Ospravedlnujem sa za taký dlhý komentár ale musela som to napísať.. a drž sa! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vážně mě mrzí, čím sis prošla. On si to člověk ani neuvědomí, ale ono to jídlo dokáže strašně rychle zblbnout mozek. Taky jsem si nechtěla sama přiznat, že bych to něčím přeháněla a neviděla to, že si vyčítám každou blbost. Když se teď kouknu zpět, nechápu se.
      Moc ti děkuju a vážím si toho, že si to sem napsala :) myslím, že to může někomu i pomoct!
      Přeju ti jen to krásné a hlavně už ne žádné problémy s jídlem a blbostmi jako jsou kalorie :) Měj se krásně!♥

      Vymazat
  2. Moc krásně napsané ! :) Máš fakt skvělý blog, kde člověk najde spoustu užitečných věcí. Chtěla bych se taky zeptat..jakou používáš šablonu na blog ? Za odpověď předem moc děkuji :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Opravdu moc děkuju! :) Šablonu mám klasickou jednoduchou, jen jsem si s ní hodně vyhrála v personalizaci blogu :) pokud by ses chtěla zeptat přímo na nějaké určité kroky, napiš mi na nicole.kilikova@seznam.cz :)

      Vymazat
  3. Zase moc krásný článek !
    Já si taky tímto prošla a až moc dobře vím jaké to je nemít ráda jídlo. Teď už je naštěstí vše naprosto za mnou a jídlo miluju :D ! I přesto že miluju všechno zdravé,tak už nemám žádné výčitky ze zmrzliny,pizzy atd. a jednou za čas si na tom pochutnám :) !

    http://runeatandtravel.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  4. počúvať svoje telo, presne o tom to celé je :) a všetko s mierou, lebo žiadny extrém nie je dobrý a každý si musí nájsť tú svoju cestu, že :)))) ja osobne som sa ešte donedávna desila všetkého nezdravého (napr. vyprážané jedlá, burgre, sladkosti atď), ale ako som nabehla na iifym, zistila som, že je to vlastne jedlo ako každé iné, že si ho v pohode dať môžem. a takisto som zistila, že to jesť nechcem, že po zjedení pohánky s tofu a zeleninou sa cítim šťastnejšie a plnšia energie (a ľahšie behám) ako po návšteve mekáča. ale aj to treba spraviť, raz za čas :D asi sa už zamotávam do vlastných myšlienok ale asi chápeš čo chcem povedať, že? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jasně :) Máš pravdu. O iifym jsem už taky kolikrát přemýšlela, ale asi by to nebylo nic pro mě :) a myslím, že bych došla k stejnému závěru, jako ty :)

      Vymazat
  5. Ahoj, moc mě tvůj článek potěšil, protože já sama jsem se v tom, když to tak řeknu 'plácala' také. A myslím si, že nejsme jediné. Je to docela dost únavné, nejenom to, že člověk myslí pořád na jídlo, ale také vliv a psychika ostatních. Kdo si s tím prošel, tak to určitě chápe. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Podle mě si tím prošla většina lidí, co se snažila změnit svůj jídelníček. Ono to hrozně rychle stoupne do hlavy, aniž by si to člověk uvědomil :) a děkuji moc za komentář❤️

      Vymazat

Děkuju všem za úžasné a milé komentáře❤️