03.02.16

Nejsme čísla

Konečně vás všechny zase zdravím!
Ani nevíte, jak moc jsem se těšila, až zase něco z té své hlavy vydoluju a budu schopna napsat nějaký srozumitelný článek :D Někdy prostě psát nejde i když se snažím sebevíc, a nemá cenu se nutit k psaní něčeho aspoň trochu pro Vás inspirujícího, když mám v hlavě cinkající opičku. Myslím, že to známe všichni.
Teď už sem se ale zase ready vás zahrnout do svých názorů, zkušeností a myšlenek, takže pokud zrovna nemáte co dělat, uvelebte se, udělejte si váš oblíbený nápoj, sváču a zůstaňte se mnou!




Tak, kde začít.
Myslím, že úplně každý z nás si někdy prošel situací, kdy mu čísla ze života dělala peklo. Ať už to byly známky, čas, váha, počet lajků na fotce nebo třeba věk.

Já se ale chci trochu více zaměřit na "počty" u sociálních sítí.
Jsme tím prakticky obklopeni každou chvilku. A myslím, že většina z nás už je na nich i závislá, i když se to někdy bojíme přiznat i sobě samotným. Teď se ale snažte být k sobě plně upřímní a zamyslet se, jestli se to někdy týkalo/týká i Vás.

Já začnu u sebe. Budu to trochu přehánět, ale princip je stejný.
Když jsem zakládala blog, myslela jsem si, že pravidelní čtenáři naskáčou bleskurychle. Po napsání prvních článků bylo několik desítek, později i stovek lidí, kteří na můj blog zavítali a četli mé články. Já ale stále měla v hlavě ty pravidelné čtenáře. Tehdy jsem si totiž myslela, že jen lidi, které zmáčknou kouzelné tlačítko "připojit se k blogu" můj blog opravdu čtou. A když se stále moc nikdo neukazoval, měla jsem pocit, jakoby můj blog ani nikdo nečetl, přestože statistiky ukazovaly něco jiného. Poté se začali čtenáři jako zázrakem objevovat a i statistiky náramně rostly. Čtenáři se na čas zastavily, statistiky rostly. A stále dokola - čtenáři chvíli rostou, chvíli ne - ale počet návštěvníků roste stále.
A já konečně tehdy pochopila, že to vůbec není o tom, kdo zmáčkne nějaký čudlík. Že je MNOHEM víc lidí, kteří mé články čtou a komentují je (za co vám strašně strašně moc děkuju - úplně KAŽDÝ komentář mi vykouzlí ten nejupřímnější a nejradostnější úsměv, jaký dokážu♥), a že počet takzvaných "pravidelných čtenářů" vůbec nic nedokazuje o tom, zda je člověk dobrý nebo špatný bloger. Teď se tomu sama zasměju :D Je strašně hodně úžasných a inspirativních lidí, o kterých nikdo moc neví, ale zároveň dokáží měnit životy. A je taky strašně hodně lidí, kteří mají na blogu statisíce zhlédnutí, stovky pravidelných čtenářů..., ale vlastně píší jen o tom, jakou rtěnku si koupili anebo dělají Giveaway, čímž si čtenáře nashromažďují, přitom nikdo jejich články číst ani nemusí.

ČÍSLA NEDOKAZUJÍ, KDO JSTE NEBO JACÍ JSTE.

Proč tohle ale píšu?
Protože to je úplně všude. Počet lajků na facebooku. Počet followerů na twittru. Počet srdíček na instagramu. Počet reblogů na tumblr. A já už nevím co :D
Necháváme ze sebe samotných dělat nehmotné symboly na obrazovce. Neříkám samozřejmě všichni, ale vím, že takoví lidé jsou. Neustálá kontrola, zda někdo nezmáčkl "unfollow" a následné zjišťování, kdo to byl. Snaha o různé shout outy jen kvůli tomu, aby se zvýšilo to číslo údajných obdivovatelů, i když vás sledují jen proto, že vy je sledujete za #f4f taky.

Není to všechno nějak jedno?
Pokud se někomu líbí vaše fotky, dají jim to srdíčko sami od sebe, aniž byste je k tomu museli prosit. Nepotřebujete psát miliony hashtagů typu #spamforspam nebo #likeforlike. Dejte tomu čas, lidé si vás najdou sami! A k tomu času přičtete pozitivní energii a dobrou karmu, protože to k vám přitáhne opravdové zázraky! 

Neříkám, že je špatné psát hashtagy nebo chtít, aby se vaše fotky a profily líbily. TO VŮBEC NE! To chceme všichni, od toho tam ty fotky přece dáváme. Taky neříkám, že mi žádný nový follower, pravidelný čtenář nebo srdíčko neudělá radost. Jasně, že udělá! Ale nestavím se na hlavu, pokud ne. A stejně tak byste neměli ani vy :)
Chci tím jen říct, abyste si kvůli takovým hloupostem nelámali hlavu. Tak vás někdo unfollowne,      n o a c o, svět stále stojí a vy s ním. Ta čísla rozhodně neříkají nic o tom, jací jste. Neřeknou absolutně nic o tom, jestli jste něco dokázali nebo ne, jestli jste krásní (což všichni jste, na to nezapomínejte!), nadaní, dobří blogeři nebo cokoliv jiného.
Ne, nic z toho.
A navíc, na internetu může mít dokonalý život každý. Realita už je trochu jiná, to, co vidíme každý den na mobilu nemusí být vůbec život, jací si myslíte, že dotyčný vede.
Ten pravý život, váš pravý život - ten je mnohem mnohem lepší!
Stačí tomu jen uvěřit :) ale o tom zase někdy jindy...


A pokud vás zrovna jako číslo trápí věk, nezapomeňte!

.
.

Mějte se krásně♥


14 komentářů:

  1. Krásný článek :D Po čase jsem začala zase blogovat a ani nevím, jak ale dostala jsem se do kolečka, sleduju, jak mi ubývají pravidelní čtenáři... Jímala mě z toho hrůza, ale nakonec jsem se zamyslela, proč vlastně blog píšu? Pro někoho dalšího? Pro sebe? Nebo pro ty, kdo jej číst chtějí?
    Píšu protože mě to baví, píšu protože si tak utřídím i své myšlenky a píšu, aby si i někdo další mohl uvědomit to, co jsem si uvědomila já.
    A tebe čtu, protože miluju kokos a zaujala jsi mě někde, už ani nevím kde :) Ale baví mě to a tak jsem ti to chtěla napsat :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Krásně jsi to napsala :) Děkuju moc za krásný komentář, udělal mi radost! Hlavní je, že psaní blogu baví TEBE a přináší to tobě krásný pocit :) přeju krásný den❤️

      Vymazat
  2. Super článok. Už som netrpezlivo čakal na ďalší. :D Ale téma ohľadom tohto je odomňa trošku viac vzdialená. Nikdy som nič takého neriešil. Dokonca som sa pozrel na fb koľko má lajkov molá profilovka (16 z roku 2013 & 4 lajky profilovka z roku 2011). Viac ich tam ani nemám. Ale chápem to. Je to ako dostať kompliment. Vzniká z toho možno až moc veľká závislosť.

    S vekom je problém no. Cca 2 roky som bol moderátorom jedného komunitného fóra (o hre) a tam bola väčšina userov od 10 do 17. A boli vidieť rozdieli. Bohužiaľ. Aj ja na sebe som to videl. Ako som písal keď som mal 12-14. Preto som asi dosť často (niekedy neopodstatnene) súdil ľudí podľa veku. Už som s tým, našťastie, skončil. Chcel som tým len povedať, že vek o ničom konkrétnom nevypovedá. A už vôbec nie o správaní.

    Pekný deň ti prajem :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc za komentář! :) I tobě krásný den :)*

      Vymazat
  3. Po dlouhé době článek, který mě opravdu zaujal :) s tou sledovaností blogu je to složité - mě osobně lidi komentujou články třeba všude možně, jen ne pod článek, spousta lidí na můj blog chodí opakovaně, ale nijak zaregistrovaní třeba nejsou :) držím se ale jednoho pravidla - i kdybych měla pomoct jenom jedinému člověku, co si to přečte - budu spokojená :) Cappuccino Lover

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc Ali :) přesně, to mi taky později došlo. Krásný den a spousty úspěchů (nejen s blogem) :)!

      Vymazat
  4. Myslím, že si to vystihla přesně tak, jak to je. Máš úplnou pravdu. Já jsem to také dřív takhle brala, možná, že mi ještě teď o něcé víc, než by správně mělo, mi záleží na tom, kolik mám lajků na fotce, kolik followerů, kolik pravidelných čtěnářů... ale vlastně ty čísla opravdu nic nedokazují. je třeba si to alespoň uvědomit, protože je fakt někdy smutný, co někdo dokáže udělat pro pár followerů navíc. :)
    Já jsem vždycky hrozně ráda, když si můj blog někdo přidá do pravidelných čtenářů, ale zase vím, že mě čte i hodně jiných lidí, kteří mě prostě v těch 'pravidelných čtenářích' nemají- a za ně jsem také moc ráda. :)
    DENYII

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, moc děkuju! :)♥ Přesně tak, jsou to jen čísla :) člověku jen někdy chvíli trvá, než to pochopí... :)

      Vymazat
  5. Ahoj Nicole,

    úplnou náhodou jsem narazila na tvůj blog, začtu se do nejnovějšího článků a hned je to takový, který se strefil přímo do toho, o čem v poslední době přemýšlím! :) Souhlasím s tím, co jsi napsala. Dneska všechno hodnotíme počtem lajků, odběratelů, srdíček apod., ale zároveň víme, že nás to nedělá šťastnějšími. A samozřejmě, jak jsi napsala, každý kdo dává fotky na sociální média chce, aby se líbily ... ale definovat podle toho svůj pocit štěstí a spokojenosti je ... minimálně škoda! :). Jsem ráda, že jsi o tom napsala:)

    Měj se krásně, Terez.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, moc děkuju za tak krásný komentář Terez :) jsem moc ráda, že se ti článek líbil :)) Měj se taky moc krásně!

      Vymazat
  6. Toto je tak krásne a výstižne napísané, že ani nemám čo dodať... ja som tiež mala najprv hlavu v smútku keď po dvoch rokoch blogovania mi ukazovalo 10pravidelných čitateľov, ale potom si vravím, sakra, pre koho to robíš? pre seba, alebo pre nich? pre radosť a od srdca alebo pre uspokojenie druhých? každopádne ďakujem ti za tento článok. veľmi. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je strašně milý! Moc děkuju za komentář, jsem strašně ráda, že se ti článek líbil :) Mně to taky trvalo, než mi došlo, že řeším naprostý nesmysl. :)

      Vymazat
  7. Tenhle článek mi hodně pomohl si uvědomit, že čísla opravdu nic neznamenají. Děkuj ti moc! Je to celé krásně napsané a hlavně pravdivé! Říkám stále, že mi je jedno počet lajků, odběratelů atd. Odběratele nemám ještě žádné, a trochu mě to štvalo. No a co ale? Sledovanost docela mám, sice žádné vyjádření od nikoho, ale někdo to asi čte. a já jsem ráda a píšu to hlavně pro sebe. Protože mě to baví a protože vyjádřím své myšlenky svým pohledem na svět. Mám hrozně ráda tvůj blog, celkově blogy podobného typu, jsem alergická na takové ty kde všichni jen ukazují co si koupili, jak si namalovat oči atd. Fashion blogy ani neotvírám.
    Takže ti moc děkuji, jsi skvělá, už se těším na další článek!
    A budu ráda, když se mrkneš na můj blog^^ http://worldbynikol.blogspot.cz
    Nikol :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc za tak krásný komentář Nikčo!! :)) jsem fakt moc ráda, že Ti pomohl, je to úžasný jak se ty moje bludy vážně někomu líbí a dokonce mu i dokážou nějakým způsobem pomoct :D Hele věř mi, že čtenáři si tě najdou. Neříkám, že to bude hned, ale rozhodně ti můžu slíbit, že se to stane! :) a tvůj blog si určo přečtu :) Měj se moc hezky!❤️

      Vymazat

Děkuju všem za úžasné a milé komentáře❤️